Podpora kreativity dětí podle Montessori: domácí výtvarný koutek a smyslové hry

Děti jsou od přírody tvořivé a zvídavé – stačí jim dát prostor a jednoduché podněty a dokáží vytvořit úžasné věci. Montessori přístup kreativitu nejen umožňuje, ale přímo ji staví do popředí výchovy. Jako rodiče možná váháte, jestli doma dítěti dovolit malovat, stříhat nebo patlat se s vodou a pískem – nepořádek umí odradit každého. Věřte ale, že podpořit dětskou fantazii a tvoření se vyplatí. V tomto článku poradíme, jak doma zařídit Montessori výtvarný koutek a nabídnout malému umělci smyslové aktivity, aniž byste zničili byt. Stačí pár chytrých pomůcek, trochu přípravy a jasná pravidla a z vašeho dítěte se může stát nadšený malý tvořitel.

Proč je tvoření pro děti tak důležité?

Kreslení, malování, modelování z plastelíny nebo hra s vodou – to vše nejsou jen zábavné kratochvíle. Při těchto činnostech si dítě rozvíjí jemnou motoriku, koordinaci oko-ruka, učí se soustředění a vyjadřuje své emoce. Montessori filozofie klade důraz na proces namísto výsledku: nejde o to, aby dítě nakreslilo dokonalý obrázek pro babičku, ale aby mělo radost z tvoření samotného. Když dítku umožníme svobodně malovat prsty, rozsypat si fazole při hře na kuchaře nebo smíchat barvy, dáváme mu tím prostor k sebevyjádření a objevování. Navíc společné tvoření může být krásnou rodičovsko-dětskou aktivitou, při které vznikají nezapomenutelné momenty (a občas legrační patlanice k úklidu).

Jak vytvořit montessori výtvarný koutek doma

1. Připravte dětem vlastní výtvarné centrum

Děti potřebují mít ke tvoření snadný přístup – pokud musíte pokaždé vytahovat barvy z horní police a sedat si s nimi ke kuchyňskému stolu, spontánní tvoření se nekoná. Ideální proto je vyhradit dětem vlastní koutek s nízkým stolkem, židličkou a úložným prostorem na pomůcky. Výbornou volbou je multisenzorický výtvarný stůl s nastavitelnou výškou od Luula. Tento promyšlený stůl v sobě kombinuje průhlednou akrylovou kreslicí desku, černou tabuli na křídy, roli papíru i vnitřní pískoviště na kinetický písek nebo vodu. Má také různé přihrádky na štětce a držák na kelímek s vodou – zkrátka vše, co malý umělec potřebuje, na jednom místě. Skvělé je, že **výška stolku je nastavitelná** bez nářadí, takže roste s dítětem. My tento stůl postavili do rohu dětského pokoje a od té doby tam dcera tráví hodiny: jednou kreslí fixami na průhlednou desku, jindy si vysype rýži do senzoričky a „vaří“, pak zase maluje vodovkami. Vše může dělat samostatně, protože pomůcky má po ruce a stůl je stabilní i při jejím divokém experimentování. A co se nepořádku týče – stůl má zavírací víko a povrchy snadno otřeme vlhkým hadříkem, takže úklid je překvapivě rychlý.

2. Dbejte na pohodlí a ergonomii malého tvůrce

Když dítě tvoří, mělo by se cítit pohodlně a mít nábytek odpovídající své velikosti. Špatná židle nebo stůl, ke kterému nedosáhne, může celou aktivitu zbytečně znechutit (a také způsobit křivá záda). K výtvarnému stolku proto patří kvalitní dětská židle. Osobně doporučujeme dětskou židli s nastavitelnou výškou „Cloud Mouse“, která je navržena přímo pro potřeby malých dětí. Má ergonomicky tvarované sedátko a opěrku a hlavně lze upravit její výšku tak, aby nožičky dítěte pohodlně dosáhly na zem i při sezení u stolku. Dlouho jsme používali běžnou vysokou jídelní židličku i na kreslení, ale jakmile jsme přešli na opravdovou dětskou židli, dceři se u stolu mnohem lépe sedí a vydrží tvořit déle. Cloud Mouse navíc krásně ladí s naším nábytkem a díky bytelnému zpracování víme, že vydrží i divočejší zacházení. Pohodlí a správná pozice u stolu jsou zkrátka základ, aby se dítě mohlo plně ponořit do činnosti.

3. Nabídněte různé materiály a volnost projevu

Montessori přístup velí dítěti ukázat, jak s pomůckami zacházet, a pak ustoupit a nechat ho tvořit po svém. Připravte proto pro malého umělce zásobu rozmanitých materiálů: papíry, pastelky, vodové barvy, modelínu, korálky, přírodniny (třeba šišky na lepení) a klidně i recyklované věci (ruličky, krabičky) pro vyrábění. Výbornou univerzální pomůckou je akrylová tabule pro Montessori učení, což je v podstatě průhledná mazací tabule – dítě na ni může kreslit fixami, trénovat psaní písmen nebo si přes ni obkreslovat předlohy. Naše děti tabuli milují: připevnili jsme ji nízko na zeď a ony si na ni lepí magnetkami papíry, malují vlastní komiksy nebo si společně hrají na „školu“. Každý den je u nás v kurzu jiná aktivita – a přesně to je cílem. Nabídněte dítěti možnosti a pak ho nechte rozhodnout, co a jak chce tvořit. Někdy vznikne krásný výkres, jindy barevná abstrakce a jindy jen spoušť na zemi – ale to vůbec nevadí. Důležité je, že dítě tvoří s radostí a učí se z procesu.

4. Minimální omezení, maximální zodpovědnost

Samozřejmě nikdo nechce mít domov pomalovaný fixami a podlahu od temper. Montessori však radí nastavit jen nezbytné mantinely a jinak nechat dítěti co nejvíce volnosti. V praxi to může znamenat například vymezit „tvořivou zónu“ – u stolečku může dítě malovat a patlat, ale barvy zůstávají na stole a třeba koberce předem překryjeme starým prostěradlem. Také dítě od začátku vedeme k tomu, že součástí tvoření je úklid: společně utřeme rozlitou vodu, zameteme odstřižky papíru a umyjeme štětce. Díky tomu se malý výtvarník učí, že kreativita jde ruku v ruce s péčí o prostředí. Když vidí, že ho necháte tvořit podle fantazie, ale zároveň po něm chcete, aby po skončení pomohl s úklidem, získává pocit zodpovědnosti. Nebojte se nepořádku – s trochou přípravy (např. omyvatelná podložka na podlaze a pracovní tričko na malování) a společným úklidem na závěr se dá zvládnout vše. A ta dětská radost z volného tvoření za trochu nepořádku rozhodně stojí!

Kreativita v každodenním životě

Kreativní aktivity by neměly být jen občasnou „speciální událostí“. Když dítě vidí, že tvoření je přirozenou součástí každého dne – ať už maluje obrázek, pomáhá vám míchat těsto nebo si hraje s vodou v umyvadle – rozvíjí si tím otevřenou mysl a odvahu zkoušet nové věci. Montessori nás učí, že každé dítě má v sobě obrovský tvůrčí potenciál, který čeká na podporu. Doma nemusíte mít výtvarný ateliér, stačí malý stolek a pár pomůcek, ale hlavně vaše důvěra v dítě a ochota nechat ho tvořit svobodně. Dejte svému malému umělci najevo, že si vážíte jeho výtvorů (i když jsou to jen čáry a patlanice) a buďte trpěliví. Uvidíte, že čas strávený malováním a tvořením nebude jen o obrázcích na lednici – posílí i vztah mezi vámi a dítětem a přinese do vaší domácnosti spoustu radosti a barev.